Mezinárodní soudní dvůr OSN v souladu s čl. 1 odst. 1 7 Charty organizace, jedná jako jeden z hlavních orgánů oprávněných posuzovat světové spory. Tento orgán funguje nepřetržitě. 
Mezinárodní právo: Mezinárodní soudní dvůr
V odstavci 1 čl. 33 tohoto dokumentu uvádí seznam způsobů řešení konfliktů mezi státy. Jedním z nich je soudní proces. Dotčený institut byl založen v roce 1945. Statut soudu společně s Ch. 14 Charty OSN bylo vyvinuto na konferencích v San Franciscu a Dumbarton Oaks. Konaly se v letech 1945 a 1944. Všichni členové OSN také jednají jako účastníci statutu Soudního dvora. Státy, které nejsou členy organizace, se mohou stát za podmínek stanovených generálem. Shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti. Rada bezpečnosti stanoví postup, podle kterého je každý jednotlivý případ projednáván u Mezinárodního soudního dvora.
Složení
Mezinárodní soudní dvůr OSN zahrnuje 15 osob. Tvoří nezávislou radu. Členové instance jsou vybíráni bez ohledu na národnost. Musí mít vysoké morální vlastnosti, splňovat požadavky stanovené v jejich státech pro kandidáty na vyšší soudní funkce. Členy orgánu mohou být také právníci s uznávanou mezinárodní autoritou. Kandidáti na Mezinárodní soudní dvůr v každé zemi jsou nominováni „národními skupinami“. Zahrnují členy Stálého rozhodčího soudu.
Pokud se ho žádný stát nezúčastní, vytvoří se zvláštní národní skupina. Konečné složení schvaluje Rada bezpečnosti a Valné shromáždění z kandidátů zařazených do seznamu na návrh těchto skupin. Mezinárodní soudní dvůr volí předsedu a viceprezidenta. Jejich funkční období jsou tři roky. Mohou být znovu zvoleni na další funkční období. Hlasování se provádí tajně na základě zásady absolutní většiny. Pokud předseda jedná jako jedna ze stran sporu u Mezinárodního soudního dvora, musí se vzdát svého křesla. Podobné pravidlo platí pro místopředsedu. 
Sekretářka
Je také volen absolutní většinou. Funkční období je 7 let. Tajemník může být také znovu zvolen. Podobný postup platí i pro jeho zástupce. Činnost tajemníka se provádí v těchto oblastech:
- Zkouška. Spočívá ve výběru různých precedentů, smluvních, regulačních textů, názorů kompetentních právníků.
- Diplomatické. Mezi pravomoci sekretariátu patří zasílání různých sdělení jménem Mezinárodního soudního dvora.
- Finanční a administrativní. Sekretariát vykonává práci související s rozhodnutími personálních otázek, přípravou rozpočtu, prostor atd.
- Lingvistický. Sekretariát odpovídá za úpravy a překlady dokumentů.
Ad hoc
Činnosti Mezinárodního soudního dvora ve vztahu k určitým sporům mohou provádět nejen vybraní 15 členové. V určitých konfliktech se mohou účastnit také tzv. Ad hoc osoby. Jsou to soudci, kteří jsou voleni podle čl. 31 statutu volby účastníka sporu, není-li na jednání zastoupen. Pokud kolegium zahrnuje osobu, která je občanem jedné ze stran konfliktu, může se druhá strana rozhodnout zúčastnit se schůzky osoby podle vlastního výběru.Tito soudci nepůsobí jako stálí členové. Jsou zapojeny pouze do konkrétních sporů. Spolu s tím mají při přezkumu materiálů stejná práva jako ostatní volení členové rady. Mezinárodní soudní dvůr může rovněž přizvat hodnotitele k účasti na slyšení. Na rozdíl od jednotlivců ad hoc nemají hlasovací právo a jsou vybíráni samotnou radou, nikoli stranami. 
Postup
Instance se nachází v Haagu. Jeho umístění však nevytváří překážky pro plnění jeho úkolů na žádném jiném místě. Podle odstavce 1 čl. 23 statutu, orgán jedná nepřetržitě, s výjimkou dovolených (prázdnin), jejichž trvání a podmínky jsou určeny samotným Soudem. Členové kolegia musí být soudu k dispozici kdykoli, s výjimkou období dovolené, pracovní neschopnosti nebo nepřítomnosti z jiných závažných důvodů. Schůze se konají v plném kolegiu, s výjimkou případů výslovně stanovených statutem. Pro přítomnost je dostatečné kvórum 9 soudců. Podle odstavce 1 čl. 30 statutu, správní rada stanoví pravidla. Určuje pořadí, ve kterém úřad vykonává své funkce, stanoví pravidla soudního řízení. Schůzky se konají v angličtině nebo francouzštině. V tomto případě může každá strana sporu používat jiný jazyk, překládat dokumenty a projevy do jednoho z oficiálních.
Fáze
Zpravidla probíhá soudní řízení ve dvou fázích: písemná a ústní. První fáze může trvat až několik měsíců. Důvodem je skutečnost, že každá strana musí poskytnout písemná vysvětlení memorand. Za účelem zahájení řízení se obvykle Soudnímu dvoru předává dohoda ze dvou zemí - tzv. Kompromis při zvažování. Stát může převzít povinnost podrobit se kompetencím rady. V tomto případě je jednostranný nárok podán u Mezinárodního soudního dvora od druhé strany. Ústní řešení sporů začíná, když byly všechny materiály prostudovány a byly připraveny přípravy na slyšení. Tato fáze obvykle trvá několik dní. V některých případech to může trvat 2-3 týdny. Výkon stran se provádí prostřednictvím jejich zástupců. Účastníci řízení mohou využít pomoci právníků a advokátů. Po ústním jednání začíná uzavřené zasedání. 
Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora
Po ukončení ústní fáze řízení je porota přemístěna na soukromou schůzi. Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora se přijímají prostou většinou. Pokud se během aktu vytvoří stejný počet hlasů, bude rozhodující stanovisko předsedy. Podle čl. 57 statutu, může každý člen správní rady předložit zvláštní stanovisko, pokud nesouhlasí s částí rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora nebo s ním jako celkem. V odstavci 2 čl. Pro oprávněné osoby je stanoveno 74 omezení. Zejména jsou soudci oprávněni buď pouze vyjádřit svůj nesouhlas, nebo předložit svůj názor, námitky proti motivům nebo rozhodnutí obecně. V druhém případě se názor nazývá zvláštní, u prvního jednotlivce. Podle praxe stálé komory musí být předloženy před druhým čtením návrhu usnesení. To je nezbytné, aby stanoviska a samotný projekt byly zaslány současně k publikaci. Uznávání jurisdikce Mezinárodního soudního dvora není povinností států. Pokud však byla přijata na oficiální úrovni, jsou akty vydané radou závazné pro území těchto zemí.
Odvolání a provádění
Rozhodnutí Soudního dvora je konečné - nelze jej napadnout. Strany jsou oprávněny se u soudu odvolat pouze k výkladu aktu nebo přezkumu z důvodu zjištěných okolností, pokud tento nebyl při projednávání sporu znám. P. 2, Čl. 94 poskytuje metodu pro vymáhání rozhodnutí.Pokud jeden z účastníků nesplní povinnosti stanovené v souladu s vydaným aktem, může druhá strana požádat Radu bezpečnosti. Rada bezpečnosti má v případě potřeby právo vydávat doporučení nebo přijímat donucovací opatření. 
Kolegiátní kompetence
Příslušnost mezinárodních soudů je definována v kap. 2 a kap. 4 statutu. Kompetence se vztahuje pouze na mezistátní spory. Soud nemá právo posuzovat konflikty, které vznikly mezi soukromou osobou a zemí nebo dvěma občany. Spolu s tím může být řízení vedeno pouze se souhlasem všech stran. Z toho vyplývá, že jurisdikce Soudního dvora je pro státy dobrovolná a není povinná. Příslušná doložka o způsobilosti byla zakotvena na konferenci v San Franciscu. Nepovinná pravomoc je vyjádřena tím, že podle čl. 1 odst. 1 písm. 36 statutu může správní rada zahrnovat spory, které mu strany předloží.
Povinná způsobilost
Země, které se statutu účastní, jej mohou ve zvláštních případech uznat. Dokument poskytuje několik možností pro přijetí povinných kompetencí. Například stát má právo učinit prohlášení nebo se stát stranou dvoustranné dohody, za podmínek, za nichž existují příslušná ustanovení o příslušnosti Mezinárodního soudního dvora. Jedná se zejména o smlouvy o míru, spolupráci, společném využívání přírodních zdrojů, vymezení mořského prostoru atd.
Procvičujte si rezervace
Uplatňuje se poměrně široce av některých případech výrazně zužuje meze distribuce povinné jurisdikce Soudního dvora. V právních publikacích se zpravidla rozlišují 4 typy výhrad. Ve své podstatě fungují jako normy mezinárodního práva. Patří sem rezervace:
- Pro situace, které nastaly před přijetím prohlášení.
- K jurisdikci otázek spadajících do vnitrostátní pravomoci
- Za podmínek vzájemnosti.
- K částečnému vyloučení sporů týkajících se provádění a výkladu mnohostranných úmluv z povinné jurisdikce.
Doplňková klasifikace
Další rezervace lze rozdělit do 5 typů. Mezi nejoblíbenější patří ty, které zahrnují uznání povinné kompetence soudu pro spory, jehož řešení účastníci souhlasí nebo se dohodli na použití jiných prostředků mírového urovnání. Tyto výhrady jsou součástí textu většiny zemí. Je třeba říci, že ustanovení o používání jiných metod řešení sporů je velmi důležité. Omezuje rozsah povinné kompetence pouze na ty záležitosti, u nichž neexistuje dohoda o použití jiných mírových prostředků. Toto ustanovení zavádí meze subsidiarity, doplňkovosti jurisdikce Soudního dvora.
Dostatečně důležitá skupina konfliktních vztahů je vyloučena z působnosti kolegia s výhradami týkajícími se událostí souvisejících s vojenskou okupací, válkou, vojenskými operacemi a dalšími ozbrojenými činy. Do určité míry je zprostředkováno mezinárodní dohodou považováno za ustanovení obsažené ve prohlášení členských států Britského společenství o nedodržení sporů, které mezi nimi vznikly, o příslušnosti Soudního dvora. Některé výhrady omezují pravomoc komise v konkrétních sporech nebo konfliktech s určitými státy. Například Guatemala ve svém prohlášení uvedla, že její řízení s Velkou Británií o Belize je mimo jurisdikci a může být posuzováno u Mezinárodního soudního dvora pouze na základě spravedlnosti. 
Závěr
Kromě prohlášení států je příslušnost Soudního dvora stanovena v různých úmluvách. Tyto dokumenty upravují některé ze zvláštních oblastí mezistátních vztahů. V takových úmluvách jsou pravidla a podmínky, za nichž země mohou předkládat případy Mezinárodnímu soudnímu dvoru, obvykle pevně stanovena.To vše naznačuje, že navzdory relativně nízkému stupni uznání povinné kompetence správní rady je v některých případech stále vybavena poměrně širokými pravomocemi.
Jedním z obecně přijatých ustanovení je požadavek, aby žalobce odůvodnil jurisdikci Soudního dvora při posuzování opodstatněnosti tohoto konfliktu. Mimoto je to žalobce, který musí prokázat skutečnost o existenci sporu a jeho právní povahu. V případě porušení tohoto požadavku se nárokovaný nárok stává zbytečným. V důsledku toho nelze příslušnost Soudního dvora použít. Kromě přímých funkcí provádí rada také poradenství. Soud poskytuje objasnění všech právních otázek na žádost jakékoli organizace nebo instituce, která je oprávněna je zasílat.