Kromě všeobecného, v římském právu, došlo k pozoruhodné posloupnosti v souvislosti se smrtí. To znamenalo jednostranný rozkaz poskytnout dědici stanovené částky konkrétním nebo třetím stranám.
Mohlo by také existovat předpis, že nástupce musí provést určité kroky vůči ostatním jednotlivcům. Dědičnost individuálních práv zůstavitele byla tedy jedinečná. Nebylo to bez stanovení povinností pro dědice. Spolu s tím existovala instituce, která se oblékala. To znamenalo, že zůstavitel mohl nejen ustanovit nástupce, ale také za něj určit určité odpovědnosti. Například by to mohlo být použití části dědičnosti pro zamýšlený účel. 
Co je to?
Závěť v římském právu byla možná pouze v případě platby nebo krytí dluhů. Odmítnutí závěti bylo jednostrannou dispozicí v případě smrti, na jejímž základě bylo třetí straně přiznáno právo na majetkový prospěch z dědické částky. To bylo zpravidla možné, pokud aktivum překročilo závazky. K odmítnutí závěti dochází pouze v souladu s vůlí zůstavitele.
Na tomto vztahu se podílely tři subjekty. Jedná se zejména o příjemce odmítnutí (legatorium), zůstavitele a povinnou osobu. Fidekomiss mohl působit jako forma odmítnutí. V takovém případě poručitel přikázal nástupci převést jakýkoli majetek na třetí stranu. V některých případech, často při smrti, se zůstavitel obrátil na dědice s neformální písemnou nebo ústní žádostí, aby udělal něco ve vztahu k třetí straně nebo mu něco dal. Zpočátku nebyly takové žádosti právně závazné. Zůstavitel se v tomto případě obrátil výhradně na svědomí nebo čest nástupce. Následně tato forma získala právní ochranu.
Testament: GK
Ustanovení občanského zákoníku upravují vztahy týkající se dědičnosti. Svědectví a znalecké pokusy jsou definovány v článcích 1137 a 1139. První pojem je prezentován jako zvláštní odpovědnost typu nemovitosti. Zřizovatel je ustanoven ve prospěch několika nebo jednoho nástupce.
Jeho podstata spočívá ve schopnosti zůstavitele přidělit výkon jakékoli majetkové povinnosti ve prospěch příjemců. Mezi tyto osoby patří jak osoby, které jsou součástí dědictví, tak nezahrnuty. Pokud nejsou po otevření dědictví uznáni jako „nehodní“ nástupci, získají právo na odmítnutí závěti. Toto ustanovení je obsaženo v čl. 1117, odstavec 1 a odstavec 5. Právní úprava neumožňuje jinou formu prokázání odmítnutí, s výjimkou závěti. Jeho vzhled je založen na výhradně svobodné vůli zůstavitele. 
Právní postavení příjemců
Jako příjemce může jednat každá osoba, která není nebo není na seznamu právních nástupců. Kromě toho má zůstavitel možnost předepsat plnění povinností vůči nenarozenému, ale koncipovanému během jeho celoživotní osoby. Navzdory tomu však ti, kdo obdrží závěť zákona, nemají právní postavení skutečných dědiců. Jejich uvedení v dokumentu nevyvolává žádné jiné důsledky než ty, které jsou uvedeny. Po otevření dědictví mají právo pouze požadovat od plnění povinností, které jim byly svěřeny nástupci.
Odmítnutí zákona: příklad, obsah
Tyto pojmy jsou definovány v čl.1137 občanského zákoníku. Ve svých ustanoveních se uvádí, že předmětem závěti může být:
- Převod do vlastnictví, vlastnictví, použití povinného nástupce věci, která je součástí dědictví.
- Poskytování určité služby nebo provedení jakékoli práce.
- Provádění ve prospěch příjemce pravidelných plateb.
- Převod vlastnického práva.
- Akvizice povinného nástupce pro příjemce jakékoli věci atd.
Z dědice tedy podle vůle příjemce, který přijímá byt, dům nebo jiné obytné prostory, může být požadováno, aby určitému příjemci bylo během jeho života nebo na jiné stanovené časové období poskytnuto právo používat tento předmět nebo jeho podíl. Spolu s tím, podle Čl. 1137, odst. 3, odst. 2, při následném převodu vlastnictví majetku na jinou osobu, bez ohledu na formu odcizení (dar, výměna, prodej), jakož i při převodu po povinném nástupci na jiného, zůstávají stanovené podmínky. To znamená, že právo udělené příjemci zůstává v platnosti. 
Specifika vztahů
Pokud shrneme výše uvedené údaje, můžeme dojít k závěru, že odmítnutí závěti je ve své podstatě vyjádřeno poskytnutím příjemcům jasně definovaných příležitostí. Tyto vztahy mají svá specifika. Zejména se provádění odmítnutí závěti provádí prostřednictvím získání příslušných schopností nikoli přímo od znalce, ale prostřednictvím nástupce. V důsledku toho vzniká mezi příjemcem a příjemcem zvláštní vztah, který je závazný. V nich dědic jedná jako dlužník. V tomto případě se za věřitele považuje osoba, která obdrží závěť zákona.
Právní stránka
Na právní vztahy se vztahují ustanovení občanského zákoníku, pokud pravidla stanovená v § 5 a povaha závěti nestanoví jinak. Zákon stanoví určité podmínky pro výkon přidělených povinností. Zejména provedení odmítnutí leží v mezích dědičnosti převedených na nástupce. V tomto případě musí být splněn povinný podíl a dluhy zůstavitele musí být splaceny. Je-li zkušební označení přiřazeno několika dědicům, odpovídá v tomto případě zatížení jejich podílům. 
Smrt povinného nástupce
Je třeba poznamenat, že závětavé odmítnutí, jehož vzorek je uveden v článku, se provádí až po přijetí dědictví. V tomto ohledu přechází povinnost splnit požadavky před smrtí nástupce ve stejnou dobu jako zůstavitel před otevřením nebo nepřijetím na jiné osoby, které obdržely jeho podíl. To lze provést v pořadí zvyšování částí nebo přiřazení dědice. Toto ustanovení je definováno v čl. 1140 občanského zákoníku. Pokud povinný nástupce po otevření zemře, protože neměl čas na převzetí dlužné akcie, vykonání odmítnutí přechází na jeho dědice.
Prováděcí období
Příjemce odmítnutí může uplatnit své právo do tří let od okamžiku, kdy bylo dědictví zahájeno. Tato promlčecí doba je stanovena v čl. 196 a 1137 (odstavec 4). Práva věřitele se nepřevádějí a povinnost dlužníka se zdědí, není-li ve vůli nebo zákonu stanoveno jinak. Tato pozice je zakotvena v čl. 1140. Pokud se věřitel vzdal svého práva, dluh se považuje za odpuštěný. V takovém případě dojde ke zvýšení podílu dlužníka. Odmítnutí ve prospěch jiné osoby s výhradami nebo za podmínek není dovoleno. Pokud do tří let příjemce nepožaduje provedení odmítnutí povinným nástupcem, má se za to, že byl osvobozen od povinnosti. Další důvody pro odstranění pohledávek dlužníka jsou:
- Smrt příjemce současně s poručíkem nebo před otevřením závěti.
- Případy zřízené v čl. 1117, s. 5.Jeho ustanovení specifikují podmínky, kdy je příjemce zbaven svých práv jako „nehodný“.
- Odmítnutí přijmout to, co se považuje za rovnocenné sčítání dluhu.
Zákon však poskytuje výjimku. Jediným případem, kdy dlužník, i když jsou tyto podmínky splněny, je stále povinen odmítnutí splnit, se považuje za jmenování jiného příjemce. 
Další typ zatížení
Závěť je považována za povinnost několika nebo jednoho dědice provést podle vůle zůstavitele nějakou akci. Může se jednat o majetek nebo o nehmotný majetek a může být zaměřen na realizaci sociálně užitečných cílů. Toto ustanovení je stanoveno v čl. 1139. Stejný závazek může být uložen vykonavateli závěti, pokud je v něm pro tyto účely přidělena část majetku.
Srovnávací charakteristiky pojmů
Protestní pokládka, na rozdíl od odmítnutí, které stanoví pouze majetkovou povahu vztahu, jakož i specifičnost příjemce, může rovněž předpokládat akci jiného než majetkového charakteru. Vzdálená analogie v tomto je patrná z Čl. 582 občanského zákoníku. Zřeknutí se závěti a pokládka závěti působí jako zatížení pouze pro podíl konkrétního dědice.
Prodejní objednávka
Zkušební přiřazení související s prováděním majetkových akcí se provádí v souladu s čl. 1138. Plnění povinností dlužníkem nastává od okamžiku, kdy dědictví přijme. Po jeho smrti, před otevřením závěti nebo ve stejnou dobu jako zůstavitel, a také v případě nepřijetí jeho podílu, jsou pohledávky převedeny na jiné osoby, které přijaly jeho část. To se provádí v pořadí přiřazení dědice nebo zvýšení podílu. Je-li výkon úkolu předepsán vykonavateli závěti, považuje se za povinného provést předepsané činnosti až po jeho souhlasu s touto rolí. 
Klíčové vlastnosti
Rozdíl mezi závětím a odmítnutím je jeho provedení ve prospěch neurčitého počtu osob. Dědicům tedy může být nařízeno udělit ceny (granty) na financování výzkumných nebo vzdělávacích programů. Zatížení může být požadavkem na poskytnutí materiálních pobídek prominentním vědcům, umělcům nebo literatuře. Tato přiřazení dělají dědici v souladu s pravidly pro provádění závěti.
Non-majetkové akce
Je třeba poznamenat, že plnění povinností tohoto typu není zákonem jasně jasně upraveno. Důvodem je skutečnost, že se jejich existence netýká omezení vlastnictví. Zkoušející tak může předepsat povinnost nástupců seznámit každého s různými sbírkami (mince, obrazy, řády a pamětní znaky, poštovní známky atd.), Obdělávané zahrady, knižní sbírky, které jim byly předány. Další zátěží může být péče o zvířata, která zůstala po smrti zůstavitele. 
Možné důsledky předcházení předpisu
Občan při plnění úkolu předpokládá, že dědic nebo výkonný umělec bude čestně a svědomitě provádět úkony, které mu byly předepsány. V opačném případě se použije čl. 1139 odst. 3. V souladu s tím může kterýkoli další nástupce nebo zúčastněná osoba požádat o provedení postoupení soudem, nestanoví-li vůle jinak.
