Jak svědčí moderní praxe v oblasti lidských práv, otázka, jaká omezení práv a svobod občanů existují, je dnes jednou z nejdůležitějších. Jedním z potvrzujících faktů toho může být situace, která se vyvinula v souvislosti s přijetím zákona o hlídkách, pochodech, shromážděních, demonstracích. Spolu s tím je v odborných publikacích této problematice věnována nedostatečná pozornost. Podívejme se dále na to, jaká omezení práv a svobod občanů existují. 
Obecná definice
V různých zdrojích existuje odlišný výklad omezení práv a svobod jednotlivce. Mnohonásobnost přístupů k určování je dána skutečností, že spolu s ním v právním jazyce existují i další pojmy, které nepřímo nebo přímo odrážejí tento jev. Například Evropská úmluva používá dva výrazy: odchylka od povinností podle úmluvy a omezení práv a lidské svobody. Odborníci s přihlédnutím ke všem dostupným názorům nabízejí obecnou definici. Omezení ústavních práv a svobod je tedy snížením počtu možností legálně přípustného chování stanovených legislativními normami stanovením různých limitů nebo úplným zákazem.
Klíčové vlastnosti
Zákonně přípustná omezení se vyznačují následujícím:
- Představují určité faktické a právní důsledky. Na druhé straně se projevují jako nepříznivé podmínky pro realizaci zájmů subjektů, jejichž svobody a práva jsou omezeny a zároveň splňují podobné potřeby strany, která má zájem o porušení.
- Správné omezení příležitostí má limity stanovené legislativními normami. Tyto hranice mají subjektivní (z hlediska osob), dočasný a prostorový (územní) charakter.
- Právní omezení práv a svobod stanoví pouze oprávněné instituce v určitém pořadí a formě, aby bylo dosaženo určitých cílů.
- Snížení některých schopností subjektu je zajištěno opatřeními státního vymáhání stanovenými normami pro porušovatele požadavků.
Důvody
Právní omezení práv a svobod musí být odůvodněna. Důvody zahrnují:
- Potřeba zajistit ochranu a ochranu státu, národní bezpečnost, obranu země. Pokud hovoříme o tom, jaká omezení práv a svobod občanů v tomto případě existují, pak by například bylo možné vyhlásit stav nouze nebo stanné právo v zemi. V tomto případě je zaveden zvláštní režim pro stěhování lidí ve dne i v noci, jsou stanoveny zvláštní pracovní plány, pracovníci jsou převedeni do obranné výroby atd.
- Udržování pořádku a bezpečnosti ve společnosti. Příkladem v tomto případě může být přijatý zákon „o mlčení“.
- Ochrana a ochrana morálky, obecného blaha, svobod a práv ostatních občanů, morálky, zdraví. Příkladem je zákon zakazující kouření na veřejných místech.
Špatné způsoby omezení
Mohou zahrnovat metody moci (teroristy). Příkladem je hromadné zatýkání a zadržování osob z Kavkazu na SIZO v souvislosti s bombovými útoky v Moskvě v září 1999. Právní prostředky mají navíc právní formy.Účel, pro který jsou použity, jakož i jejich obsah, jsou však ve skutečnosti nezákonné. Pokud v tomto případě hovoříme o tom, jaká omezení práv a svobod občanů existují, můžeme se odvolat na základní zákon. Zejména v čl. 25 uvádí, že nikdo nemůže vstoupit do domovů lidí proti své vůli, s výjimkou případů stanovených zákonem. V tomto případě existuje rozpor mezi ústavním právem na nedotknutelnost domu a formálním převzetím svévolnosti v otázce omezení.
Ochrana zájmů v podmínkách hospodářské činnosti
Rozhodnutí Ústavního soudu Ruské federace stanoví, že nedochází k omezením:
- Využití jejich majetku a schopností pro obchodní a jiné hospodářské činnosti, které nejsou zákonem zakázány.
- Dědičnost, plná náhrada škody.
- Soukromý majetek v případě vkladů v bankách nebo privatizaci, zavedení spotřebních daní, poplatků, cel, daní a konfiskace majetku.
- Bydlení a související občanská práva.
Osobní ochrana
Individuální nemajetkové svobody a práva jsou považovány za předmětem pozornosti Ústavního soudu. V některých případech Ústavní soud přijal rozhodnutí směřující ke zrušení zákonů, které je omezují nebo porušují. Rozhodnutí chrání zejména práva a svobody:
- Život
- Osobní integrita. Podle rozhodnutí nemůže být osoba zbavena svobody uvězněním na základě svévolnosti zástupců úřadů.
- Čest a dobré jméno.
- Pohyb a volba místa pobytu, cestování mimo stát, s výjimkou případů, kdy existují ústavní a právní důvody pro zákaz.
Politické zájmy
Jejich cílem je řada rozhodnutí Ústavního soudu. Podle rozhodnutí práva občanů na:
- Účast na řízení veřejných záležitostí.
- Asociace.
- Občanství.
- Účast na územní samosprávě.
- Svoboda slova a myšlení.
Na závěr
Zákon může stanovit určitá omezení výkonu občanských práv, avšak v rámci ústavních norem. Jinak jsou takové činy prohlášeny za nepřijatelné. Ústavní soud při posuzování případů souvisejících s posuzováním zákonných omezení formuloval další požadavky. Dodržování těchto požadavků je povinné pro zákonodárce. COP zejména objasňuje, že:
- Omezení musí být v souladu s ústavními cíli.
- Požadavky obsažené ve spolkovém zákoně týkající se stanovení maximálního přípustného chování lidí by neměly být nejasné a vágní, což by umožňovalo svévolnost. Měly by být interpretovány jasně a jasně.
