51 lžíce. ruské ústavy prohlašuje právo občana na svědectví proti sobě samému, jakož i jeho manželce, blízkým příbuzným. Seznam posledně jmenovaných je stanoven federálním zákonem. Zvažte další Čl. 51 Ústavy Ruské federace s připomínkami. 
Relevance problému
Při praktickém použití části 1 čl. 51 Ústavy se objevuje řada problémů. Během vyšetřování trestných činů a jejich následného posouzení u soudu nebylo vyvinuto jednoznačné řešení vznikajících problémů. V tomto ohledu v některých případech dochází k významnému porušení zájmů a práv občanů, v jiných situacích jsou důkazy považovány za nepřípustné, a proto jsou materiály vráceny k dalšímu šetření. Zde stojí za zmínku, že rozhodnutí pléna ozbrojených sil přijaté dne 31. října 1995 nevyjasnilo většinu vzniklých otázek.
Problém složení subjektu
Nejprve při zvažování části 1 čl. 51 Ústavy Ruské federace je nutné ustanovit osoby, které by měly objasnit obsah tohoto článku. Skutečnost je taková, že norma stanoví společné právo lidí, aby nevypovídali proti svým blízkým, manželům / manželům a sobě samým. Zákonodárce v čl. 51. Pro účely poskytování relevantních důkazů se používá pojem „nikdo není povinen“. Konkrétní entity však nejsou pojmenovány. Nevyvolávají se procesní obory, ve kterých je možné vykonávat zákon. 
Trestní řízení
Využijte 51 lžíce. Konstituce jsou primárně svědky. V publikacích vysvětlujících základní zákon bylo uvedeno, že do trestního řízení byla zavedena zásada imunity svědků. Jeho právo odmítnout výpověď se vztahuje i na oběť. Důvodem je skutečnost, že právní předpisy formulují jednotná pravidla pro jejich výslech. Spolu s tím bylo zdůrazněno, že k objasnění 51 Čl. podezřelý a obviněný nejsou nutní. Důvodem byla skutečnost, že neukládají povinnost svědčit. Toto stanovisko vyjadřuje názor mnoha právníků. V tomto ohledu vysvětlení v plenárním usnesení Nejvyššího soudu, že čl. 51 Ústavy Ruské federace by mělo být podezřelému, obžalovanému a obviněnému vysvětleno, je vnímáno jako expanzivní výklad normy. Tento akt je však závazný. V tomto ohledu musí vyšetřovatel v souladu s požadavky ozbrojených sil vysvětlit čl. 51 Ústavy Ruské federace podezřelému, obviněnému, oběti a svědku. 
Obecné případy
Podle některých právníků, Čl. 51 Ústavy by mělo být vyjasněno po obdržení vysvětlení. To se týká zejména občanů, jejichž účast na zločinu je kontrolována. Kromě toho by během provádění protokolu měla být při přiznání provedena vyjasnění. „Mirandovo pravidlo“, jehož analogem je považována za domácí normu, se čte osobě při prvním kontaktu s policií. Současně zprávy o přiznání a vysvětlení fungují jako důkaz jiné kategorie. Nelze je formalizovat za podmínek, kdy si subjekt není vědom svých práv. Spolu s tím i nedostatek vyjasnění podle článku 51 Ústavy by při přípravě těchto dokumentů nemělo znamenat povinné uznání těchto aktů za nepřijatelné. Během řízení musí být zajištěna imunita svědků zaručená základním zákonem. 
Okamžik vstupu normy v platnost
Otázka její definice se v praxi ukázala jako velmi důležitá. Například u jednoho z krajských soudů obžalovaný při přečtení svědectví obžalovaného vzal od něj během předběžné vyšetřování ukázal na Čl. 51. Při studiu materiálů se ukázalo, že dotyčná osoba byla zpočátku vyslýchána jako svědek. Zároveň však nedošlo k žádnému vysvětlení dotčeného článku. Předseda soudce okamžitě uznal první přiznání obžalovaného jako nepřijatelné.
Při pokračování ve studiu dalších slov obžalovaného, který byl v té době podezřelým, obránce opět poukázal na Čl. 51. Advokát současně podal návrh na opětovné prohlášení výpovědi za nepřípustný, jelikož norma nebyla tomuto subjektu objasněna. Jeden z laických hodnotitelů však poukázal na to, že v době výslechu v případě (v listopadu 1995) nebylo úplné usnesení Nejvyšší rady zveřejněno. Kromě toho je třeba objasnit podezřelého podle čl. 51 z toho nevychází přímo. Ostatní účastníci schůzky s tímto stanoviskem souhlasili. 
Je nutné, aby všichni oběti (svědci) objasnili normu?
V praxi to není jasná představa. Podle smyslu článku není subjekt povinen svědčit v případě, že jeho slova mohou osobně odhalit jej, blízké příbuzné, manžela. V jiných situacích se taková výjimka nepoužije. Aby nedošlo k porušení práv oběti a svědka, je třeba vzít v úvahu předmět jejich svědectví. V některých případech to není obtížné. V jiných situacích mohou nastat určité problémy. Například není třeba objasňovat Čl. 51 při výslechu svědků během vyšetřovacího řízení. Vysvětlení jsou požadována při přijímání informací od osoby o blízkém příbuzném nebo manželovi. Ve všech situacích, ve kterých je možné, že existuje alespoň malá šance, že se slova svědka / oběti mohou obrátit proti sobě, by tedy měla být obeznámena s obsahem daného článku. 
Praktický stav
V mnoha vyšetřovacích odděleních a soudech umění. 51 vysvětlit výhradně blízkým příbuzným podezřelého, obviněného, obžalovaného. Důvodem je doslovné vnímání obsahu plenární vyhlášky Nejvyšší rady. Odstavec 18 tohoto zákona stanoví, že ustanovení normy musí být obeznámena s manželem / manželkou, blízkými příbuznými, než budou vyslýcháni jako oběti nebo svědci. Podle právníků je v usnesení pléna ozbrojených sil pouze zvláštní případ provádění čl. 51. V této souvislosti se názor některých zaměstnanců, že by norma měla být vyjasněna pouze těm obětem / svědkům, kteří mohou být v budoucnu obviněni / podezřelí, stal v podstatě nepravdivým.
Registrace skutečnosti známosti
Rovněž v této záležitosti neexistuje jednotnost. Odborníci používají následující možnosti:
- Objasnění ustanovení čl. 51 se provádí výhradně před zahájením výslechu.
- Seznámení s normou se provádí před provedením odpovídajícího vyšetřovacího úkonu, během kterého bude poskytnut důkaz.
Předpokládá se, že druhá možnost je výhodnější. Občan by měl být vysvětlen svá práva v každém případě výslechu. Svědectví může být provedeno v praxi s dlouhou časovou mezerou. V tomto případě je možné, že subjekt zapomene na vysvětlení, která obdržel dříve. Mezi vyšetřovací úkony, během nichž musí být osoba obeznámena s právem nevypovídat, patří kromě výslechu konfrontace, prezentace k identifikaci. 
Zřeknutí se odpovědnosti
Zákon stanoví pokutu za poskytnutí nepravdivých informací. V praxi se všeobecně věří, že subjekty by neměly být před takovou odpovědností varovány. Důvodem je skutečnost, že takové vysvětlení do jisté míry neutralizuje právo nevypovídat proti příbuzným, manželovi nebo sobě a může na svědka působit jako psychologický nátlak. Podle zákona však není možné odmítnout varování o pravděpodobných důsledcích pro subjekt.Spolehlivost informací musí být zaručena v zájmu spravedlnosti. V takovém případě bude kompromisem kompetentní a důsledné vysvětlení zákona. Povinnost dávat pravdivá vysvětlení, nikdo neprovádí svědectví. Ale v případě, že jeho slova mohou být následně použita proti němu, jeho manželovi nebo příbuzným, může použít své ústavní právo a nevědčit.
Možné potíže
Problém může nastat kvůli skutečnosti, že poměrně často je obtížné předem rozdělit předmět svědectví: „Zde mlčte, promluvte zde.“ V některých případech se informace, které na první pohled neohrožují, mohou obrátit proti němu nebo jeho příbuzným, pokud tomu tak není, pak v jiné situaci. Navíc před výslechem není vždy možné uhodnout, jaké skutečné informace budou sděleny. V tomto ohledu by v každé konkrétní situaci měli soudci a vyšetřovatelé nezávisle stanovit postup, podle kterého bude prováděno objasnění trestních a ústavních norem. Zde podle řady právníků nejde pouze o posloupnost takového seznámení. V běžných případech je třeba nejprve vyjasnit Ústavu a poté trestní právo. Klíčovým principem ve složitých případech je selektivita. Je také možné, že soudce nebo vyšetřovatel nebude varovat před důsledky dávat falešné svědectví. Objasnění čl. 51, jakož i uvedení v poznámce k čl. 308 trestního zákoníku, že subjekt není odpovědný za odmítnutí svědčit proti sobě, příbuzným nebo jeho manželovi, nezbavuje jej odpovědnosti za poskytnutí nepravdivých informací.
