Vídeňská úmluva o diplomatických stycích z roku 1961. Mezinárodní právo

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích byla přijata během studené války mezi Západem a Ruskem. Tento dokument stanovil principy interakce zahraniční politiky mezi EU suverénní státy jejich vzájemným souhlasem. Podívejme se dále na klíčová ustanovení Vídeňské úmluvy.

Obecné informace

Právo mezinárodních smluv je systém pravidel, který určuje postup pro podpis, vstup v platnost, výkon, ukončení a změnu dohod mezi nezávislými státy. Předmět průmyslu zahrnuje všechny typy vztahů subjektů v oblasti rozvoje mírového soužití a spolupráce mezi národy, bez ohledu na rozdíly v jejich sociální a státní struktuře. Zákon o mezinárodních smlouvách vychází ze specifických zdrojů. Jsou to jak vnitrostátní regulační akty, tak dohody podepsané mezi světovými vůdci a mezinárodními organizacemi.

Diplomatické právo

Toto odvětví je považováno za klíčové při navazování mírových interakcí mezi zeměmi. Zdrojem tohoto systému norem je Vídeňská úmluva z roku 1961. V čl. 14 tohoto dokumentu určuje seniority zástupců zemí. Jsou rozděleny do 3 tříd:

1. Velvyslanci a Nuncio.
2. Poslové a internace.
3. Charge d'affaires.

Mezinárodní smlouva, o které se uvažuje, stanoví, že služební doba zástupců jedné třídy se stanoví buď podle data a času příjezdu do kterékoli země, nebo podle data, kdy jim budou předloženy přihlašovací údaje (datum oficiálního převzetí funkce).

Výsady a imunity

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích z roku 1961 zavádí určité výhody a práva velvyslanců cizích států. Administrativnímu a technickému personálu lze s určitými omezeními udělit výsady a imunity. Vídeňská úmluva o diplomatických stycích definuje 2 kategorie práv a výhod. První se týkají zastoupení obecně, druhá se osobně týká jejich vedoucích a zaměstnanců. Imunity a výsady v současnosti upravují dvoustranné a mnohostranné dohody jiné než Vídeňská úmluva.

Diplomatické mise

Dotčená mezinárodní smlouva v čl. 22 stanoví nedotknutelnost prostor zastoupení. Takovými oblastmi se rozumí budovy nebo jejich části, používané pro vhodné účely, včetně pobytu hlavy a půdy sousedící s těmito objekty. Dříve se některé státy pokusily tento bod zpochybnit a poukazovaly na různá rizika (například požár). Všechny argumenty však byly odmítnuty.

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích ukládá hostitelské zemi povinnost zajistit veškerá vhodná bezpečnostní opatření, včetně těch, která jsou zaměřena na ochranu prostor zastupitelských kanceláří před poškozením nebo vniknutím nebo jakýmkoli narušením jeho běžného fungování. Majetek, zařízení, vozidla jsou imunní vůči zabavení, zatčení, pátrací a výkonné činnosti.

E-mailová korespondence

Pošta diplomatické mise nepodléhá otevření a zadržení. Vídeňská úmluva o diplomatických stycích oficiálně stanovila postup pro komunikaci mezi velvyslanci a jejich zemí prostřednictvím kurýrů a šifrovaných (kódovaných) zásilek, které existovaly před jejím schválením.Všechny stránky, které tvoří poštu, musí mít vnější viditelné znaky. Tato místa mohou obsahovat pouze věci a korespondenci určené pro úřední použití. Dokumentace a archivy zastoupení jsou také nedotknutelné, bez ohledu na čas a umístění.

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích: druhá strana imunity imunity

Prostory mise nesmějí být použity k nucenému zadržení osob ani k azylu. Poslední Vídeňská úmluva o diplomatických stycích výslovně nezavádí. Dokument však obsahuje článek, který nám umožňuje takový výklad interpretovat. Zejména Čl. 41 stanoví, že prostory zastupitelského úřadu nelze použít pro účely, které jsou neslučitelné s funkcí velvyslanectví stanoveným v dohodě nebo v jiných mezinárodních pravidlech. Otázka existence a právní síly možnosti získat azyl z trestního stíhání, které se nevztahuje na trestní řízení, zůstává nevyřešena a je předmětem tvrdé debaty. V evropských zemích tato praxe prakticky skončila. Diskuse lze vyřešit výhradně vyjednáváním.

Vídeňská úmluva, která zajišťuje nedotknutelnost prostor zastoupení, nestanoví pořadí odjezdu jakéhokoli subjektu, na který se nevztahuje, se zárukou bezpečnosti a imunity. Hispánské státy jsou výjimkou. Najednou mezi sebou podepsali zvláštní dohody, podle nichž lze prostory zastupitelských úřadů využít jako politický azyl.

Zneužívání imunity

Jedním z nápadných příkladů je případ Rosal. Jako velvyslanec Guatemaly v Nizozemsku a Belgii byl zadržen policií v New Yorku. Když bylo objeveno více než 100 liber omamné látky. Jak uvedla policie, diplomat se pašuje po dlouhou dobu. A jeho časté cesty do USA se netýkaly diplomatických misí, konkrétně spekulací. Guatemalská vláda den po zadržení Rosala oznámila ukončení svého postu velvyslance, a tedy imunitu.

Daňová oblast

Přezkoumávaná úmluva rovněž potvrzuje zavedenou praxi osvobození diplomatických misí od povinností a poplatků vybíraných za určité druhy služeb. Patří sem zejména platby za elektřinu, telefon a další poplatky. Mezitím fiskální osvobození stanovené v odst. 1 čl. 23 Úmluvy se nevztahují na daně vybírané subjekty, které uzavírají smlouvy s vedoucím mise nebo akreditačním státem, v souladu se zákony hostitelské země. Poplatky a poplatky, které velvyslanectví vybírá za plnění svých bezprostředních úředních povinností, jsou osvobozeny od cel a poplatků. Zastupitelský úřad rovněž neprovádí celní platby při přepravě věcí určených k diplomatickému použití.

Porušení

4. listopadu 1979 se skupina studentů chopila americké mise v Teheránu. Zaměstnanci velvyslanectví byli rukojmí, čímž porušili jejich imunitu a imunitu. Spojené státy zaslaly žádost Mezinárodní soud v OSN. V polovině prosince vydal tento případ nařízení, kterým se stanoví dočasná opatření potvrzující povinnou imunitu a imunitu. Je třeba říci, že před přijetím úmluvy se k takovým porušením dost často dostalo. Jeden příklad je konkrétně popsán v knize V. M. Berezhkova. Hovoří o hrubém porušování imunit a výsad velvyslanců německými úřady.Kniha popisuje události, ve kterých se muži SS vloupali do mise, zabavili zaměstnance a dostali se k výslechům a snažili se najít tajné informace.

Zabezpečení

Hostitelská země je povinna zajistit, i při vypuknutí ozbrojeného konfliktu, nejrychlejší odjezd osob požívajících imunity a výsad, které nejsou občany tohoto státu. Stejné ustanovení se vztahuje na jejich rodinné příslušníky bez ohledu na státní občanství. Tak zvyk, který existoval po tisíciletí, získal oficiální normativní charakter. Při provádění tohoto ustanovení by hostitelský stát měl, mimo jiné, poskytnout zástupcům velvyslanectví a jejich rodinám dopravní prostředky pro sebe a majetek, který je u nich umístěn.

Osobní integrita a výsady zástupců

Velvyslance nelze v žádném případě zadržet, nelze jej zatknout a není prohledáván. Hostitelská země by měla jednat se zástupcem s náležitým respektem, přijmout nezbytná opatření, aby se zabránilo jakémukoli zásahu do jeho důstojnosti, osobnosti a svobody. Vídeňská úmluva zároveň stanoví, že soukromé bydliště velvyslance je také nedotknutelné. Hostitelská země je povinna zajistit ochranu tohoto zařízení i diplomatických misí. Soukromým pobytem velvyslance se rozumí dočasný pobyt agenta. Například by to mohl být hotelový pokoj. Imunita se vztahuje i na korespondenci, dokumentaci, materiální hodnoty. Výjimkou jsou nároky týkající se jakékoli obchodní nebo profesní činnosti vykonávané velvyslancem v hostitelské zemi mimo jeho oficiální funkce.

Volitelné

Imunita diplomatického zástupce vůči jurisdikci státu, ve kterém se nachází, ho nezbavuje odpovědnosti vůči soudům akreditační moci. Příbuzní (rodinní příslušníci) zástupce, který s ním žije, mohou použít imunitu a výsady stanovené v čl. 2 odst. 2, pokud nejsou občany přijímajícího státu. 29, 36 úmluvy.

Závěr

Vídeňská úmluva byla prvním oficiálním dokumentem, ve kterém byl postup udělování diplomatických výsad a imunity zakotven na úrovni vůdců světových mocností. Tato dohoda byla výsledkem diskuse o otázkách zahraniční politiky v mnohostranném formátu. Je třeba říci, že praxe udělování imunity a výsad existovala před přijetím úmluvy. Dokument zajistil pouze oficiálně stanovený příkaz. Úmluva shromažďuje některá ustanovení, která jsou obsažena v podobných dokumentech. Podle ustanovení tohoto dokumentu uzavřely některé země po jeho podpisu konkrétnější dohody týkající se práce misí jiných států na jejich území.