Téměř každá dnešní nadnárodní společnost je taková organizace, která je v současné době hlavní a hybnou silou procesu tzv. Internacionalizace ekonomiky světa, a to jak pro regionalizaci, tak pro globalizaci. To naznačuje, že dominance v moderní světové ekonomice několika stovek největších nadnárodních společností určuje základní proporce světového prodeje a výroby.
Co je to?
Samotný pojem „nadnárodní společnost“ se ukázal jako kompromis, kterého bylo dosaženo v procesu vyjednávání mandátu činnosti OSN v otázce stanovení hranic různých mezinárodních monopolů v rozvojových zemích. Zejména se v roce 1974 pokusili terminologicky oddělit své vlastní nadnárodní společnosti od konkrétních západních společností, jejichž formální rysy byly docela podobné společnostem v rozvojových zemích, ale měly dva poměrně důležité rozlišovací znaky:
- Zdroj původu kapitálu. Ve drtivé většině případů byl původ kapitálu ve stejné zemi, a proto předpona „trans“ mohla velmi dobře odrážet hlavní linii činnosti dané společnosti ve vztahu k určitému ústředí.
- Rozsah technologické a finanční základny, jakož i možnost právního, politického nebo jiného krytí operací. Následně se takové politické distancování postupem času začalo vytrácet, v důsledku čehož se mezinárodní monopoly různých zemí neustále začaly nazývat „nadnárodními“.
Podle definice samotné Organizace spojených národů je nadnárodní společností mezinárodně působící společnost, která působí ve dvou nebo více zemích a zároveň řídí tyto jednotky z určitého střediska (nebo několika).
Zároveň stojí za zmínku, že odborníci OSN odkazují na různé mezinárodní společnosti působící v jakékoli marketingové nebo výrobní činnosti a hlavním parametrem této definice je to, že jejich činnost je prováděna mimo hranice určitého státu. Ve skutečnosti však nelze takovou definici stěží nazvat vyčerpávající, protože v tomto případě se nezohledňují nejdůležitější rysy tohoto moderního mezinárodního subjektu, které by jej mohly odlišit od ostatních subjektů mezinárodní hospodářské činnosti a mezinárodní ekonomiky. Z tohoto důvodu, než pochopíte, co je nadnárodní společnost, stojí za rozhodnutí rozhodnout o hlavních rysech takových organizací.
Korporativismus
Takové firmy jsou sdružením soukromé mateřské společnosti, jakož i poboček a kapitálu umístěných v domovské zemi, které k ní patří, ale ve skutečnosti se nacházejí v jiných zemích.
Nadnárodní společnosti, jejichž seznam je doplněn nejvlivnějšími organizacemi, mohou působit v libovolném počtu zemí, ale v závislosti na rozsahu svých aktivit začnou různě ovlivňovat světovou ekonomiku.
Rozdělení takové společnosti je relativně nezávislým podnikem, který působí v ekonomice této země a současně se podílí na posilování vnějších ekonomických vztahů, aby zajistil cíle a směry v souladu se zájmy mateřské společnosti. Tyto jednotky mohou navíc v závislosti na svém právním postavení působit jako pobočky, sdružení nebo dceřiné společnosti.
Větev
Je třeba poznamenat, že odvětví, které nadnárodní společnosti mají, je v tomto řetězci jedinečné.Seznam těchto divizí zahrnuje různé organizace, na jejichž vytvoření mateřská společnost přiděluje své vlastní zdroje, a národní podnikatel se zase podílí na vytvoření společnosti a poté ji zaregistruje jako vnitrostátní právní subjekt, čímž získá široké příležitosti pro práci v této zemi, stejně jako účast na zahraničních ekonomických vztazích.
Všechny druhy manažerských, finančních a mnoha dalších vztahů této jednotky s mateřskou společností jsou více či méně transparentní, ale vzhledem k tomu, že tato společnost má národní status, má mateřská společnost řadu výhod.
Jaké jsou tyto výhody?
Z takové práce stojí za zmínku několik pozitivních aspektů:
- Vynikající znalost místních ekonomických podmínek, stejně jako současná legislativa země a praxe vládního vlivu na práci soukromých podnikatelů.
- Osobní vazby různých národních vůdců, jakož i dalších odpovědných zaměstnanců, umožňují začlenit jejich činnosti do rámce a směrů současné státní politiky.
Nakonec v odvětví hostitelské země začíná tato větev jako cizí státní příslušník fungovat jako národní hospodářský subjekt, což jí umožňuje výrazně snížit politická i obchodní rizika.
Stejně tak funguje strategie pro umístění poboček, která zajišťuje jejich nejbližší přiblížení k pracovním, technologickým, přírodním, finančním a jiným zdrojům, a rovněž umožňuje použití pokročilých technologií správy poboček, které poskytují větší nezávislost v oblasti marketingu. Poskytuje také koncentraci a centralizaci finančních toků a správu hotovosti. Například nadnárodní společnosti na světě často upřednostňují použití takzvaného divizního systému řízení poboček. Podílové listy mohou v závislosti na svém právním postavení fungovat jako pobočky, sdružení nebo dceřiné společnosti.
Bez ohledu na to, jak pobočka funguje, která je řízena nadnárodními společnostmi (příklady výše), je vždy imanentní součástí korporace, která vykonává přidělené funkce ve své zemi. Vytvoření takových jednotek lze navíc provést pouze v pořadí stanoveném platnými právními předpisy hostitelské země.
Řada mateřské společnosti také definuje povodí mezi pobočkami vlastněnými nadnárodními společnostmi. Příklady práce takových jednotek ukazují, že to určuje obecnou míru právní nezávislosti pobočky a rigiditu kontroly nad její činností hlavním ústředím.
Dceřiná společnost
V takovém případě se považuje právnická osoba s vlastním zůstatkem. Vytvoření takových organizací poskytuje příležitost k zajištění řízení této jednotky mateřskou společností a ze zákona nemůže být odpovědná za činnosti dceřiné společnosti nad nominální cenu kontrolního podílu, který obsahuje. Mezi dceřinou společností a mateřskou společností mohou být uzavřeny jakékoli transakce, které splňují základní zájmy této dceřiné společnosti. Veškeré zisky dceřiné společnosti mohou být uměle soustředěny v mateřské společnosti, a to i do té míry, že taková jednotka bude částečným nebo dokonce úplným bankrotem.
Globální nebo ruská nadnárodní společnost tak může realizovat možnosti systému kapitálové účasti a může to být vícefázová, což umožňuje mateřské společnosti, která je na vrcholu celé pyramidy, poskytovat kontrolu nad obrovskými prostředky.Ve drtivé většině případů si mateřská organizace ponechává více než 50% akcií nebo jednotek této pobočky, v důsledku čehož má právo (což se nejčastěji praktikuje) zajistit plnou kontrolu nad svými činnostmi, tj. Zamítnout nebo jmenovat drtivou většinu členů orgánů řízení a správa.
Ve vztahu ke svým pobočkám mohou globální nadnárodní společnosti ve srovnání s dceřinými společnostmi používat významnější účastnický systém, aby centralizovaly kontrolu nad celou prací takové organizace. V tomto případě se v hostitelské zemi začnou vytvářet různé pobočky mateřské společnosti, nebo se dceřiné společnosti, které tam v současné době působí, začnou transformovat na plnohodnotné pobočky. Tato situace nastala zejména u dceřiných společností různých amerických TNC po skončení druhé světové války.
Mezi charakteristické rysy takové pobočky je třeba zdůraznit, že všechny její akcie patří mateřské společnosti, která ho zbavuje práva právnické osoby a jakékoli ekonomické nezávislosti. Tímto způsobem je činnost nadnárodních společností nejčastěji budována.
Asociační společnosti
Třetí verzí jednotek jsou tzv. Spolupracovníci. V tomto případě mají nadnárodní společnosti a korporace pouze 10–50% z celkového počtu akcií a podílových listů, což ve srovnání s jinými pobočkami omezuje kontrolu nad jejich prací.
Podnikový systém takových společností je tedy založen na účastnickém systému, jehož hlavním smyslem je, že akciová společnost má cenné papíry jiných poboček, na jejichž základě je zajištěna vícestupňová závislost velkého počtu dalších organizací na mateřské společnosti. Z tohoto důvodu mohou nadnárodní společnosti (TNC) dosáhnout vzájemného propletení kapitálu v korporacích a následně čerpat zisky ze svých poboček.
Domácí trh
Velmi důležitá je přítomnost zvláštního mezinárodního domácího trhu v rámci TNCO, který se objevuje v důsledku různých zvláštních ekonomických vazeb mezi pobočkami a mateřskou organizací. Regulaci tohoto trhu provádějí vůdci mateřské společnosti, a tedy všech jejích poboček, různými způsoby, včetně výměnných, převodních cen, plánování a mnoha dalších. V důsledku toho se drtivá většina finančních, obchodních a formálně mezinárodních operací stane mezipodnikovým.
Monoetnicita
Dalším charakteristickým rysem TNC je to, že malé i velké nadnárodní společnosti mají převahu kapitálu v konkrétní domovské zemi. Na tomto základě je v odborné literatuře a na praktických příkladech zachována definice, že TNC patří do určité země. Ve většině případů je kontrolní podíl v rukou mateřské společnosti se sídlem v původní zemi.
Na rozdíl od nadnárodních korporací mohou mít nadnárodní společnosti nadnárodní jádro, to znamená, že kontrolní podíl patří několika státům najednou.
Monopol
V tomto případě mluvíme o monopolním a mezinárodním charakteru společnosti. Tato vlastnost určuje systém a způsob, jakým působí v globální ekonomice, a také dostupnost příležitostí k proměně MEOs a MRI v oblastech, které poskytují příležitost zajistit si vedoucí postavení na hlavních trzích, a tím nakonec začnou vytvářet zisk ze všech vyspělých kapitálů.
TNC a jejich práce na mezinárodním trhu
Světová komunita velmi pečlivě sleduje, jak se posilují mezinárodní nadnárodní společnosti.Jde o to, že TNC mohou nejen pozitivně, ale také negativně ovlivnit ekonomiku hostitelských zemí. Světová praxe zahrnuje obrovské množství příkladů skutečnosti, že pokud jsou určité věci prospěšné pro nadnárodní korporace, nemusí to nutně znamenat, že jsou prospěšné pro národní hospodářství hostitelských a vyvážejících zemí. Síla, kterou má každá velká nadnárodní společnost, typy jejích činností a dostupné nástroje, však umožňují takové ignorování zcela ignorovat. Můžeme tedy říci, že dnes jsou moderní TNC prakticky nekontrolovatelné, což je poměrně vážný problém, který se snaží řešit více než 30 let.
Již v roce 1972 se poprvé objevilo Centrum OSN, které se výhradně zabývalo prací na nadnárodních korporacích. Hlavním cílem této jednotky bylo studovat činnosti nadnárodních společností a jejich vliv na globální a národní ekonomiky, v důsledku čehož bylo publikováno poměrně velké množství informací o předních TNC, a tak byly identifikovány nejvýznamnější trendy v jejich rozvoji.
Nakonec se po těchto pozorováních objevil závěr, ve kterém byla uznána obrovská moc TNC, v důsledku čehož má světové společenství mimořádně omezené příležitosti je ovlivnit. Zvláštní zpráva Hospodářské a sociální rady OSN obsahuje zejména záznam, že síla soustředěná v rukou nadnárodních společností, jakož i skutečné nebo potenciální využití této moci, může změnit poptávku a výrazně změnit hodnoty, včetně schopnosti ovlivňovat životy lidí. a provádění politik různých vlád. Z tohoto důvodu se mnozí začali obávat své role v moderním světě.
Na počátku dekolonizace začala OSN i další mezinárodní společnosti hledat nové způsoby, jak dosáhnout nového mezinárodního hospodářského řádu, aby země, které nebyly osvobozeny od koloniálního útlaku a začaly se vyvíjet, to dokázaly bez jakýchkoli omezení. Současně ILO, OSN, UNESCO a řada dalších mezinárodních organizací dospěly k závěru, že pro normální rozvoj zemí třetího světa je nutná další vnější pomoc, v důsledku čehož bylo nutné najít kompromis mezi zavedením zahraničního kapitálu (zejména ve formě TNC) a rozvojem země.
Při regulaci práce nadnárodních korporací ve vyspělých zemích tržního hospodářství měla hrát hlavní roli „Charta povinností a hospodářských práv států“, o jejímž vytvoření se uvažovalo v roce 1972. V souladu s druhým článkem této charty měl každý stát právo:
- Zajistit kontrolu a regulaci zahraničních investic v mezích národní jurisdikce v souladu se svými zákony a předpisy. V souladu s jejich prioritami a národními cíli nemohly být žádné země nuceny získat žádné výhody ze zahraničních investic.
- Plně kontrolovat a regulovat práci nadnárodních společností v mezích přístupné národní jurisdikce a současně přijímat opatření k zajištění toho, aby takové činnosti nemohly být v rozporu s jejími normami, zákony a předpisy a také plně v souladu se sociální a hospodářskou politikou státu. Nadnárodní korporace nemohly žádným způsobem zasahovat do jakýchkoli vnitřních záležitostí hostitelských zemí.
Z podnětu Spojených států však role této charty postupně klesala a v roce 1993 Centrum OSN pro TNC přestalo fungovat, což se změnilo na jiné oddělení, a hostitelské země souhlasily s oslabením kontroly nad činností takových korporací a vytvořením příznivějších podmínek Přijetí FDI.
