Občanský zákoník stanoví normu, podle které mají subjekty nárok na náhradu škody. Článek 15 uvádí, že osoba může požadovat plnou částku náhrady, pokud není ve smlouvě nebo právním předpisu stanovena menší částka. Uvažujme normu podrobněji. 
Obecné informace
Ztráty se vykazují jako náklady, které účetní jednotka, jejíž práva byla porušena, vynaložila nebo musí vynaložit, aby je obnovila. Patří sem také poškození nebo ztráta majetku, nezasloužený příjem, který mohla uvedená osoba obdržet za obvyklých podmínek obratu, pokud nebyly porušeny jeho zájmy. Pokud se subjekt, který v důsledku toho porušil toto právo, stal vlastníkem zisku, pak může oběť počítat s plnou náhradou ztrát spolu s dalšími ztrátami ušlého zisku ve výši nejméně těchto příjmů.
Naléhavost problému
Odškodnění a propadnutí slouží jako univerzální způsoby ochrany práv. Používají se v různých případech. Například náhrada škody se uplatňuje v případě porušení zájmů o závazky nebo porušení vlastnických práv. Taková pokuta se také použije v případě zneužití finančních prostředků jiných lidí. Právo na odškodnění bylo stanoveno v předchozím kodexu v čl. 219. Občanský zákoník dnes charakterizuje náhradu škody jako schopnost oběti získat zpět majetek porušovatele svých práv, zatímco v předchozích právních předpisech se tato povinnost jevila jako povinnost vinníka. 
Kompenzační kompozice
Subjekt, jehož právo bylo porušeno, se může spoléhat na takové druhy škod, jako je odškodnění ušlý zisk a skutečné škody. Jejich obsah je uveden v části 2 článku 15 kodexu. V této normě existuje několik inovací. Její ustanovení zejména poskytují nejen náhradu za vzniklé ztráty, ale také náklady, které oběti budou muset vynaložit, aby obnovily porušená práva. V předchozích právních předpisech měly být výdaje výhradně hrazeny.
V současné době může instance pověřená občanským soudem v případě důkazu o porušení práv na žádost žalobce nahradit žalovanému náhradu škody, které mu v procesu obnovení jeho zájmů vznikne. V tomto případě je bezpochyby nutné, aby oběť odůvodnila výši budoucích výdajů a také prokázala příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a jednáním vinného. Výše náhrady za ztráty je stanovena v čl. 2 odst. 2 druhém pododstavci. 15. Platí pro případy, kdy osoba, která porušila práva žalobce, obdrží příjem. Ztráty musí být nahrazeny částkou, která není menší než zisk získaný žalovanou stranou.
Méně zotavení
Občanské právo, které stanoví jednu z klíčových zásad ochrany vlastnických práv, umožňuje další řešení otázky náhrady škody. Smlouva nebo zákon mohou zejména stanovit náhradu škody za sníženou částku. Schopnost omezit odpovědnost v rámci povinnosti je stanovena v čl. 400. Ustanovení této normy se odrážejí ve stávajících přepravních předpisech a chartách. Výrazně omezují odpovědnost dopravců za škodu, nedostatek, ztrátu zavazadel a nákladu. Kromě toho v čl. 902 str.2 Občanský zákoník stanoví snížení povinností subjektu přijímajícího nemovitost k bezplatnému uskladnění. 
Nestandardní náklady
Je zcela zřejmé, že dojde ke kompenzaci ztrát, které se skládají z vlastních nákladů žalobce. Mohou se například týkat obnovy poškozených hodnot, získání nové nemovitosti výměnou za ztracené. Po prokázání existence a výše nákladů, zavinění žalovaného v jejich výskytu, jakož i příčinném vztahu mezi jednáním žalovaného a škodou, má žalobce právo dovolávat se náhrady vzniklých škod. Ne všechno je však tak jednoduché v případech, kdy oběť požaduje od viníka náhradu škody za použití prostředků jiných lidí, morální škodu a správní pokutu zaplacenou třetím stranám. Při odůvodňování se žalobce odvolává na skutečnost, že kdyby žalovaný neporušil jeho práva, nemusel by vynaložit uvedené náklady. Povinnost oběti zaplatit určité dodatečné částky vyplývá z právních vztahů s třetími stranami. Je to však určeno právě protiprávním jednáním žalovaného, ze kterého má žalobce právo požadovat náhradu škody podle pravidel čl. 393 a 15.
Vysvětlení
Skutečnost, že dodatečné (nestandardní) ztráty žalobce spočívají v částkách, které mají povahu odlišnou od běžných výdajů, nemění jejich kvalifikaci a nebrání jejich vymáhání jako ztráty. Náhrada nemajetkové újmy, například nastává v právním vztahu mezi obětí a jeho věřitelem. Podle stejné zásady má žalobce povinnost zaplatit správní pokutu. Provádí se v rámci právních vztahů oběti a příslušného oprávněného orgánu, které jsou pověřeny výkonnými a správními funkcemi. Mezi žalovaným a žalobcem dochází k další interakci. V těchto situacích tedy existují různé právní vztahy s jedním nebo druhým složením subjektu. Pokud žalobce nahradil morální škodu nebo propadnutí kvůli protiprávním jednáním žalovaného, nemůže jim nic bránit v tom, aby tyto platby považovaly za výdaje spojené s obnovením porušených práv oběti. Pokud věřitel vynaložil zbytečné výdaje, jejichž potřeba přímo souvisí s protiprávním jednáním žalovaného, má právo je vymáhat podle pravidel čl. 15. 
Odškodnění u soudu
Zvažte příklad. Na základě rozhodnutí daňové služby plátce pozastavil operace na zúčtovacích účtech a odepsal prostředky z rozpočtu. Z tohoto důvodu nebyl subjekt schopen včas platit zaměstnancům svého podniku a byl následně nucen zaplatit poplatek a indexaci za zpoždění. Osoba, která se domáhá náhrady škody u soudu, očekává, že nahradí všechny uvedené částky z daňové služby. Autorizovaný soud částečně uspokojil svůj nárok. Clo a indexace byly vykázány jako ztráty. Za výplatu platu je v každém případě odpovědný subjekt. Proto nebyla uzdravena. Soud má právo přiznat náhradu za vyplacenou mzdu pouze tehdy, pokud ji žalobce vinou obžalovaného vydal, aniž by obdržel jakýkoli hospodářský výsledek ve formě plnění svých profesních povinností zaměstnanci.
Potřeba vydat plat by navíc měla být v přímé příčinné souvislosti s protiprávním jednáním pachatele. Například při provádění práce, která narušuje technologický proces v jednom z provozoven podniku v obecné struktuře, byla uvolněna pára chemické sloučeniny. Následně se přestěhoval na sousední náměstí, které obsadila jiná společnost. Rozhodnutím vedení této organizace byla práce pozastavena a pracovníci byli evakuováni, s výjimkou služeb ve službě. Vzhledem k tomu, že placený plat je ztrátou pro ředitele zastavené společnosti, šel k soudu.Instituce souhlasila se soudním řízením a uznala, že v této situaci žalobce, jednající jako zaměstnavatel, řádně splnil svou povinnost zajistit bezpečnost pracovních podmínek evakuací zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že práce byla zastavena, je mzdou vydanou zaměstnancem za dočasné prostoje ztráta pro zaměstnavatele. 
Klasifikace nestandardních trestů
Při analýze soudní praxe můžeme dojít k závěru, že následující částky lze nahradit ztrátami:
- Plaťte za jednoduchou přepravu.
- Provize za vystavení bankovní záruky k podání nabídky.
- Propadá.
- Výše bezdůvodného obohacení.
- Náhrada nemajetkové újmy.
- Hotovost omylem převedená do rozpočtu.
- Správní pokuty a provize bank za jejich převod, a to i na základě rozhodnutí o přenesení odpovědnosti, byly následně uznány za nezákonné a zrušené.
Smluvní závazky
Při uzavírání dohody v rámci občanského obratu je vhodné v jejích podmínkách stanovit možnost, postup a podmínky náhrady škody. Pokud existují důvody pro uplatnění nároku, značně to zjednoduší postup prokazování viny obžalovaného a platnost nároků. Například u jednoho ze soudů byl tento případ zvažován pro vymáhání ztrát od bezpečnostní společnosti ve prospěch dopravní společnosti. Soudní spory souvisely se skutečností, že posledně uvedený musel zaplatit správní pokutu za ztrátu prostředků na identifikaci cel na vozidle v důsledku nesprávné plnění povinností Chop Soud přiměřeně uznal pokutu za ztrátu a vybral ji od bezpečnostní společnosti. Podmínky těchto náhrad byly stanoveny ve smlouvě mezi soukromou bezpečnostní společností a přepravní společností. 
Pojistné platby
V praxi společnosti často často porušují své povinnosti, aniž by poskytly náhradu nebo porušily podmínky proplacení. Pokud by pojistník v důsledku těchto akcí utrpěl ztráty ve formě odpočtů úroků z úvěru, zdá se, že by bylo rozumné získat zpět svou částku od pojišťovny. Ale ne všechny soudy se drží tohoto postavení. V jednom z Rozhodnutí FAS BBO objasňuje, že převod peněžních prostředků společností do banky, včetně úroků za použití půjčky, je výsledkem toho, že dlužník splní svůj vratný protizávazek podle podmínek smlouvy. Smluvními stranami úvěrové smlouvy jsou společnost a banka.
V souladu s pravidly čl. 3 odst. 3 308 občanského zákoníku nevytvářejí smluvní podmínky povinnosti subjektů, které se na něm neúčastní. Ztráta majetku, která byla pojištěna a chovala se jako zástava zajišťující smlouvu o půjčce, se nevztahuje na právní vztahy mezi bankou a společností. Období, během kterého musí servisní společnost zaplatit náhradu, nemůže ovlivnit povinnost účastníků řádně plnit podmínky smlouvy. Pojištění zajištění nepůsobí jako způsob zajištění úvěru, protože není stanoveno v § 2 písm. 23 občanského zákoníku.
Z toho vyplývá, že společnost musí v každém případě splatit své závazky vůči bance. Existence pojistné smlouvy nepřekonává odpovědnost společnosti za nedodržení podmínek půjčky. V definici letadla je zásadně odlišné postavení. Usnesení zejména uvádí, že závazky dlužníka s včasnou platbou pojišťovny na úhradu mohly být splaceny před plánovaným termínem a byly by považovány za splněné.
Závěry
V souladu s výše uvedenými informacemi je třeba poznamenat řadu klíčových ustanovení týkajících se náhrady škod:
- Právní úprava nevylučuje právo na náhradu škody za nemajetkovou újmu, správní pokuty, úroky z použití prostředků jiných lidí atd., Pokud je nutnost jejich úhrady byla způsobena protiprávním jednáním žalovaného.
- Navrhovatel musí prokázat existenci a rozsah své škody, zavinění subjektu, který porušil jeho práva, a také odůvodnit vztah mezi příčinami a následky mezi chováním žalovaného a následky.
- Při posuzování případu navrácení dříve zaplacených částek musí poškozený potvrdit nezbytnost a platnost nákladů, které vynaložil na obnovení svých porušených zájmů.
- V případě ztráty, kterou žalobce požaduje, aby nahradil, musí být jeho chyba nepřítomná. Jinak je nemůže získat od obžalovaného.
Závěr
Předtím, než se oběť obrátí na soud, musí přijmout veškerá přiměřená právní opatření, která na něm závisí, aby snížila ztráty, zabránila jim a snažila se minimalizovat pravděpodobné negativní důsledky. V opačném případě může orgán oprávněný k posouzení sporu omezit odpovědnost dlužníka. Navrhovatel, kvůli kterému se třetí osoby obohatily v důsledku protiprávního jednání dlužníka, má právo požadovat náhradu škody ve formě neoprávněného obohacení. To je povoleno, pokud není ztracena možnost uzavření těchto subjektů.
