Jak je stanoveno v odst. 5 odst. 5 trestního řádu,státní zástupce - Zaměstnanec státní zastupitelství, který jménem státu podporuje stíhání v trestním řízení. Zapojení státního zástupce do procesu zajišťuje provádění ústavních požadavků na dodržování řízení na základě kontradiktorních a rovných práv stran. 
Povinnosti zaměstnanců
Pozice státní zástupce v trestním řízení je určeno potřebou zajistit právní stát, ochranu svobod a zájmů jednotlivce, společnosti, státu. V tomto ohledu by zaměstnanci zapojení do výroby měli:
- Posílit individuální odpovědnost za správné závěry o klíčových otázkách trestního řízení.
- Řiďte se výhradně právním státem.
- Zaručit dodržování procesních a ústavních práv účastníci soudu.
- Buďte aktivní ve zkoumání důkazů.
- Zajistit objektivitu při plnění funkcí státního zastupitelství, udržovat ji v rozsahu důkazů.
- Před soudem položit otázku týkající se přijetí soukromého rozhodnutí při objasnění okolností, které přispěly ke spáchání protiprávního jednání, skutečností o porušení zájmů občanů vyšetřovateli / vyšetřovateli atd.
- Reagovat na porušení a hrubé chyby zjištěné během výroby orgány pro vyšetřování / šetření.
V státní zástupce v trestním řízení neúčastní se sám, ale jako zástupce státu. Tento status ukládá zaměstnanci zvláštní povinnosti.
Zachování a odmítnutí státního zástupce před soudním stíháním
CPC jasně upravuje pravidla účasti státního zástupce na trestním řízení. Hlavní ustanovení jsou zakotvena v článku 246 kodexu.
Prokurátor by se měl při udržování stíhání řídit zásadou objektivity. Jeho jednání by mělo být zaměřeno na identifikaci okolností, a to nejen obviňování, ale také obvinění obžalovaného.
Státní zástupce jako státní zástupce jedná jako nezávislá procedurální entita. Jeho postavení tedy není spojeno se zjištěními obvinění nebo názoru. Zaměstnanec by měl obvinění podporovat podle svého nejlepšího vědomí. Musí ověřit dostatečnost předložených materiálů k odsouzení obžalovaného.
Pokud se v průběhu řízení ukáže, že důkazy proti žalované nejsou podloženy důkazy, jsou motivované odmítnutí státního zástupce. Tato žaloba má za následek úplné nebo odpovídající zastavení řízení nebo stíhání z důvodů stanovených v článcích 24 a 27 trestního řádu. 
Klíčové prvky selhání
Odepření stíhání státním zástupcem Zaprvé to znamená, že zaměstnanci odmítnou platnost a zákonnost. Obvinění občana je tedy ukončeno. Popření je vyjádřeno ve veřejném projevu - prohlášení státního zástupce u soudu.
Vzhledem k výše uvedenému můžeme uvést obecnou definici procedurálního opatření. Odmítnutí obžaloby státním zástupcem Jedná se o prohlášení státního zástupce na soudním jednání, které vyjadřuje záporný postoj zaměstnance k trestnímu stíhání ve formě odmítnutí jeho platnosti a legality, motivující nemožnost zachování vůči určitému subjektu a ohlášení ukončení (částečného / úplného) stíhání.
Důležitý bod
Odmítnutí obžaloby státním zástupcem plně v souladu s ustanovením trestního řízení. V tomto ohledu mnozí odborníci negativně hodnotí chování některých zaměstnanců, kteří se snaží vyhnout tomuto procesnímu jednání. V praxi zejména existují případy, kdy úředníci podávají žádosti o vrácení materiálů státnímu zástupci, aby odstranili porušení údajně nesouvisející s neúplností vyšetřování.
Takové chování je považováno za protiprávní a příslušná rozhodnutí státních zástupců jsou protiprávní a jsou přímo v rozporu s požadavky článku 7 části 7 článku 7 CPC.
Důsledky procesního řízení
Zaprvé mění postoj vůči žalovanému. Soud a další účastníci soudu po přijetí tohoto opatření je nutné zacházet s občanem jako s nevinným.
Současné právní předpisy umožňují dvě formy odmítnutí: částečné a úplné. V posledně uvedeném případě dochází k podstatnému popření celého poplatku. V důsledku toho zanikají opatření na podporu obžaloby. Částečné odmítnutí státního zástupce zahrnuje popření určité složky důkazní základny. Činnost na podporu postavení u soudu pokračuje, ale jeho rozsah se zmenšuje. V tomto případě státní zástupce:
- Odmítá nepotvrzenou část poplatku.
- Formuluje tezi o zbývající části a podporuje ji.
Funkce částečného selhání
Trestní řízení stanoví možnost zmírnění obvinění. Musí se odlišit od částečného selhání. Zmírnění zahrnuje:
- Vyloučení přitěžujících okolností ze složení aktu.
- Vyloučení odkazů na právní stát, jejichž porušení bylo přičítáno závěru nebo činu, je-li trestný čin upraven jiným článkem trestního zákona.
- Rekvalifikace porušení v souladu s trestní normou stanovující mírnější sankci.
S částečným odmítnutím obvinění dochází ke snížení věcné složky, popření určitých aspektů údajného trestného činu. Naopak, při zmírňování materiálního a právního prvku a výše údajného trestného činu zůstávají nezměněny a právní posouzení chování žalovaného je upraveno.
Důvody
Prokurátor má právo odmítnout obvinění, pokud se ukáže, že posouzení důkazů získaných během vyšetřování bylo chybné, nebo byly v průběhu soudního vyšetřování obdrženy informace o zamítnutí obvinění.
Důvody pro odmítnutí zaměstnance jsou rozděleny, v závislosti na důvodech ukončení trestního stíhání a řízení, na nemodetizační a rehabilitační. V posledně uvedeném případě se jedná o odmítnutí z důvodu neexistence trestného činu nebo známek corpus delicti v chování žalovaného. Všechny ostatní důvody jsou považovány za nerekultivační. 
V některých právních publikacích jsou okolnosti zařazeny do samostatné kategorie, která nutí zaměstnance odmítnout státní stíhání. Jedná se zejména o faktory naznačující neexistenci předpokladů pro pokračování procesu. Tyto okolnosti zahrnují:
- Neexistence stížnosti oběti nebo usmíření obžalovaného s obětí v rámci případů soukromého stíhání.
- Existence rozsudku proti žalovanému na stejném obvinění nebo soudního rozhodnutí o ukončení řízení na stejném základě. Tato rozhodnutí musí být účinná.
- Existence nezodpovězeného rozhodnutí vyšetřovatele / vyšetřovatele o zamítnutí případu ze stejného obvinění
Povinné požadavky
Usnesením generálního prokurátora ze dne 13. listopadu 2000 č. 141 byla stanovena řada povinností pro zaměstnance státních zástupců, kteří jsou účastníci trestního řízení.
V případě zásadního rozporu mezi postavením státního zástupce a obsahem aktu / stanoviska je státní zástupce povinen neprodleně informovat zaměstnance, který daný dokument schválil.Zároveň by zaměstnanci měli přijmout společná opatření, aby zajistili právní platnost soudních odvolání na straně žalobce a vyloučili jakýkoli vliv na procesní nezávislost státního zástupce.
Z tohoto požadavku vyplývá, že vzdání se obžaloby musí být dohodnuto s územním žalobcem nebo osobou s ním ekvivalentní. Toto pravidlo však nenaznačuje existenci vztahu mezi funkcemi státního zástupce a státního zástupce, který schválil závěr / akt. Státní zástupce - nezávislý trestní účastník.
Procedurální potíže
Podle mnoha právníků lze přístup stanovený v čl. 246 části 7 trestního řádu považovat za zcela logický a demokratický: stát v osobě pověřené osoby odmítá účtovat poplatky, v důsledku čeho soud řízení zastavuje.
Vyvstávají však problémy, které Kodex nevyřeší. Může se například proti rozhodnutí odvolat státní zástupce, který nesouhlasí s postavením státního zástupce? Jak uplatní svá práva oběť, která protestuje proti soudnímu rozhodnutí v důsledku odmítnutí stíhání?
Fáze řízení v přípravném řízení umožňují stíhání, zejména státnímu zástupci, vzdát se nároků vůči podezřelému. Podle právníků by od okamžiku, kdy byl případ předán soudu, měl být orgán, který jej zvažuje, schopen učinit nezávislé rozhodnutí v souladu s výsledky soudního vyšetřování. Koneckonců, nikdo nemůže ovlivnit rozhodnutí a určit jej. V opačném případě nebude uplatňována zásada nezávislosti soudu. To zase není v souladu s účelem řízení. 
Co mám dělat, pokud se stanovisko soudu neshoduje s postavením stíhání, vzhledem k tomu, že toto stíhání může být způsobeno jak objektivními výsledky řízení, tak subjektivním posouzením důkazů? Podle některých znalců by měl soud formulovat svá zjištění v samostatném procesním dokumentu, bez ohledu na to, ale s přihlédnutím k postavení státního zástupce.
Zájmy oběti
Ukázalo se, že byly zásadním způsobem porušeny odmítnutím státního zástupce (i částečným) stíhání. Oběť má podle ustanovení zákona právo stíhat stíhání společně s úředníkem. Pokud však odmítne, produkce přestane bez ohledu na vůli oběti trestného činu. Jak ukazuje praxe, státní zástupce nekoordinuje své činy s obětí a často o nich ani neinformuje.
Zákon ve skutečnosti zbavuje oběť trestného činu možnosti hájit své vlastní zájmy.
Vysvětlení slunce
Rozhodnutím v plénu č. 1 ze dne 5. března 2004 soud potvrdil, že částečné / úplné odmítnutí trestního stíhání v průběhu soudního řízení, jeho zmírnění předurčuje rozhodnutí v souladu se stanoviskem státního zástupce. Důvodem je skutečnost, že trestní řízení je založeno na zásadě rovnosti a hospodářské soutěže a formulaci a zachování obžaloby zajišťuje státní zástupce. Jak je vidět, ve vysvětlení pléna nebylo nic řečeno o zájmech oběti.
Ve stejném rozhodnutí soud uvádí, že státní zástupce je v souladu se zákonem povinen uvést důvody svého odmítnutí nebo zmírnění obvinění, přičemž uvede příslušná právní pravidla. Instituce posuzující případ je zase povinna prostudovat stanovisko státního zástupce na zasedání, a to i v jeho rámci soudní rozprava. Výsledky jednání o postavení státního zastupitelství by se měly promítnout do zápisu z jednání. Rozhodnutí dále objasňuje, že účastníci řízení se mohou proti rozhodnutí učiněnému v souvislosti s odmítnutím obvinění nebo jeho zmírněním odvolat. 
Jak vyplývá z výše uvedených informací, má oběť pouze jednu příležitost chránit své zájmy - napadnout soudní akt.V praxi však ani soudní rozprava, ani následné odvolání proti rozhodnutí nemění postavení oběti trestného činu a zájmy oběti zůstávají porušeny.
Možné řešení problému
Můžete se pokusit najít východisko z této situace odkazem na ustanovení přítomné v rozhodnutí Ústavního soudu č. 18 z 8. prosince. 2003. Výroková část dokumentu uvádí, že rozhodnutí na základě postavení státního zástupce je povoleno pouze po dokončení studia výrobních materiálů a po vyslechnutí názorů stran. Na základě tohoto ustanovení nemá soud právo věc zamítnout, dokud nebudou materiály plně prošetřeny a nebude vyjádřeno postavení účastníků schůze.
Podle právníků nám takový přístup umožní najít ten správný přístup, který splňuje zásady hospodářské soutěže a nezávislosti soudnictví.
Ústavní soud jednoznačně uvádí, že žaloby státního zástupce směřující k odmítnutí obžaloby nebo k jejímu změnám ve prospěch obžalovaného mohou být provedeny výhradně po důkladném prostudování všech předložených důkazů (tj. Po soudním vyšetřování) a po vyslechnutí názorů ostatních účastníků, včetně a po ukončení rozpravy.
Procedurální návrh
Právní úprava stanoví, že v případě odmítnutí trestního stíhání musí být řízení nebo stíhání občana ukončeno na základě náležitých důvodů, na jejichž základě je učiněno rozhodnutí (rozhodnutí). Někteří právníci se domnívají, že tento přístup není úplně pravdivý.
Vzhledem k tomu, že odmítnutí rehabilitačních motivů je vyhlášeno na konci řízení, je vhodnější, aby soud s ním souhlasil nikoli definicí, nýbrž rozhodnutím (osvobozením) a uvedl to v popisném odůvodnění.
Pokud je procesní postup státního zástupce způsoben nerekultivačními („technickými“) důvody, může soud v tomto případě řízení / stíhání ukončit svým rozhodnutím (určením). 
Je třeba mít na paměti, že ukončení případu nebrání dalšímu podání a posouzení nároku v rámci občanského řízení.
Art. 24 CPC
Podle normy by měl být případ ukončen, když:
- Nepřítomnost trestného činu nebo přestupku při jednání osoby.
- Zjištění smrti obviněného / podezřelého. Výjimkou je výroba zaměřená na rehabilitaci zemřelého.
- Neexistence prohlášení oběti, má-li být na základě tohoto dokumentu zahájeno řízení. Výjimky jsou uvedeny ve 4 částech 20 článku CPC.
- Absence soudního posudku o přítomnosti známek pronikání do jednání jednoho ze subjektů uvedených v odstavcích 2, 2.1 odst. 1, 448 Kodexu, nebo souhlas Rady federace, Státní dumy, soudního kolegia s kvalifikací k zahájení řízení / podání jedné z osob přítomných ve statusu obviněného seznam odstavců 1, 3–5 hodin 1 Článek. 448.
Ukončení věci provádí vyšetřovatel na základě rozhodnutí státního zástupce. Vyšetřovatel vypracuje procedurální dokument, který uvádí:
- Datum a místo vyskladnění.
- Pozice F.I.O. osoby, která ji vydala.
- Důvody pro zahájení řízení s odkazy na konkrétní články trestního zákona.
- Výsledky šetření s uvedením informací o občanech, vůči nimž bylo vedeno.
- Preventivní opatření uplatňovaná na osoby.
- Odkazy na pravidla, na jejichž základě je případ zastaven.
- Rozhodnutí o zrušení preventivních a bezpečnostních opatření.
- Informace o osudu hmotných důkazů.
- Pravidla odvolání proti rozhodnutí.
Kopie dokumentu je zaslána státnímu zástupci, s výjimkou případů uvedených v čl. 25.1 Trestní řád.